PLASTELKY ¤ PÍČOVINY: Nemam ani čas

Úvod

"SAMOMLUVA"
"Již se známe na tolik, že se nemusíme stydět před sebou chvíli mlčet."
Jakub Bedrich Kuba

Nemám žádné vzory ... v individuálním pojetí ... nerozumím, ale vyjadřování se učím ...

Každý národ, země má originální jazyk pohádek, barevnou paletu krásy, umění, vědy, ženy ... jen podle toho nedokážu vybrat místo domova a spolubydlící v Česku ... Můžeš pomoci s vytvořením CV k dalšímu vzdělávání mě ...
"SNOVÉ JAZYKOLAMI"
Veškeré zde uváděné informace jsou informační, studijní a vzdělávací ... Autor postižený stylovostí vlastní potřebující každodení opory ve své autističnosti všednosti každodenosti zvládající běžné věci normálnosti ... jen s oporou zvládám každodení běžný život ... "CHLOPĚNÍ" Blog určený kompaktibilním psychoanalityčkám svou přirozeností zrození ... Zápisky šílence ...
VIRTUÁLNÍ VÝCHOVNÝ ÚSTAV, VZDĚLÁVÁNÍ, ... autor mlčením

Fiktivní pracovní Archetypy Maminka, Babička, Milenka ... Babička, Maminka, Dcera ... Příspěvky, Kýče, Paskvily ...

Nechám si poradit gesty, náznaky, metaforami bez kontaktu ve stylu autisty, když budu připravený, vstřícný a otevřený přijetí informace ke zpracování porozumění .,.

neděle 14. prosince 2014

Nemam ani čas

vyslovit, že dostávám pořádný kapky SMYSLNOSTI ...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.

Financování ¤ peníze

„Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“

Matka Tereza http://citaty.net/citaty-o-penezich/

Samomluva

Moje odpověď by mohla začít odkazem na mozkové struktury šimpanzů a goril, které jsou pokládány za vývojové předchůdce našeho centra řeči, ale myslím, že tím by její rozsah nepřiměřeně narostl, takže pojďme k jádru věci. Proč ženy? Ty mají skutečně daleko rozvinutější řečová centra než muži a proto i odlišný, především bohatší styl komunikace. Muži jako lovci nesměli vyplašit hovorem kořist, zatímco ženy jako „strážkyně hnízda“ musely naopak neustálou komunikací kontrolovat jeho zabezpečení. Zjednodušeně řečeno: muži vydávají prohlášení, zatímco ženy „ševelí“. Muži nepovažují ticho za ohrožující nebo dokonce agresivní, ženy ano. Muži (pokud nemají vysloveně „kecavé“ zaměstnání) pronesou za den asi 2000 slov a k nim a mimo ně použijí dalších 5000 neverbálních signálů, tedy grimas, gest a dalších, zatímco ženy je trojnásobně trumfnou a denní úhrn jejich vyslaných slovních a neslovních signálů činí více než 20 000. Mlčí-li spolu dva muži, je to normální (třeba rybáři), mlčí-li spolu dvě ženy, je v tom nepříjemné napětí. Jak již bylo řečeno, ženy vnímají ticho bez komunikace za ohrožující. Komunikace (od communis = společný) jim přináší pocit většího bezpečí. Není nijak vzácné, že zejména starší osamělé ženy rozprávějí se svými domácími zvířaty (to konečně dělaly na vesnici hospodyně běžně; moje babička když „dávala“ kravám, prasatům a slepicím, na ně neustále mluvila), ale také s květinami, obrazy, především portréty, rodinnými památkami, starým „věrným“ nábytkem, nebo na hřbitově s těmi, kteří je předešli na cestě k řece Styx.

Radkin Honzák Psychiatr Ambulantní psychiatr IKEM a REMEDIS, sekundární lékař Psychiatrické léčebny Bohnice, asistent ÚVL 1.LF UK. http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/proc-lide-trpi-samomluvou-proc-pozoruji-casteji-u-zen/

Proč lidé považují postavy ze seriálů za své přátele? Důvod je stejný jako v případě samomluvy. Mozek se tak vypořádává s nedostatkem sociálních kontaktů. Trojice vědců vedená Peterem K. Jonasonem tvrdí, že nejsme evolučně vybaveni k rozpoznávání vztahů s opravdovými lidmi od vztahů s televizními postavami. Jejich práce vyšla v časopise Evolutionary psychology.

Jsme společenští tvorové. Potřebujeme se potkávat s příslušníky svého druhu. Jsme-li osamělí, posloucháme lidské hlasy a díváme se na lidské obrázky, abychom oklamali svou potřebu společenských kontaktů. Jedinci, kteří postrádají kontakty, často trpí depresemi. Míra, s jakou přisuzujeme osobnost svým zvířecím mazlíčkům, je závislá na naší osamělosti. Když jsme sami, hledáme připomínky svého společenského života.

Jonason s kolegy takové chování označuje jako sociální náhražky.

Zdroj: http://www.lidovky.cz/samomluva-chrani-pred-samotou-de1-/veda.aspx?c=A081203_090146_ln_veda_ter

Když někdo mluví sám se sebou, je to pro ty, co naslouchají, většinou komické. Přitom samomluvu praktikují pravidelně všichni lidé. Psychologové odhadují, že se to týká více než 95 procent dospělých. Děti mluví samy se sebou při hraní téměř vždy. Samomluva je tedy úplně normální jev. Jedná se přitom jen o zvláštní formu komunikace. A vést samomluvu má občas i své výhody! Neboť mluvením si rovnáme myšlenky. Samomluva je okamžik, ve kterém se prosazuje náš vnitřní hlas. Lze tedy říci, že nahlas přemýšlíme. Samomluvou často trpí zejména lidé roztržití. Určitá oblast jejich mozku je méně aktivní. Proto jsou méně organizovaní. Samomluva jim pomáhá jednat plánovitě. Samomluva nám může také pomoci při rozhodování. Je také velmi dobrou metodou k odbourání stresu. Samomluva podporuje koncentraci a zvyšuje schopnost výkonu. Jelikož něco vyslovit trvá déle, než jen myslet. Při mluvení si lépe utřiďujeme myšlenky. Těžší testy zvládneme lépe, pokud při nich přemýšlíme nahlas. To potvrdily různé pokusy. Samomluvou si můžeme také dodávat odvahu. Hodně sportovců mluví sami se sebou, aby se motivovali. Bohužel se sebou mluvíme většinou v negativních situacích. Proto bychom se měli pokusit formulovat všechno pozitivně. A musíme často opakovat, co si přejeme. Tak můžeme mluvením pozitivně ovlivnit naše jednání. To ale funguje bohužel jen tehdy, zůstaneme-li realisty!

http://www.10winds.com/50languages/did_you_know/CS037.HTM