Úvod




"SAMOMLUVA"
"Již se známe na tolik, že se nemusíme stydět před sebou chvíli mlčet."
Jakub Bedrich Kuba

Nemám žádné vzory ... v individuálním pojetí ... nerozumím, ale vyjadřování se učím ...





Každý národ, země má originální jazyk pohádek, barevnou paletu krásy, umění, vědy, ženy ... jen podle toho nedokážu vybrat místo domova a spolubydlící v Česku ... Můžeš pomoci s vytvořením CV k dalšímu vzdělávání mě ...
"SNOVÉ JAZYKOLAMI"
Veškeré zde uváděné informace jsou informační, studijní a vzdělávací ... Autor postižený stylovostí vlastní potřebující každodení opory ve své autističnosti všednosti každodenosti zvládající běžné věci normálnosti ... jen s oporou zvládám každodení běžný život ... "CHLOPĚNÍ" Blog určený kompaktibilním psychoanalityčkám svou přirozeností zrození ... Zápisky šílence ...
VIRTUÁLNÍ VÝCHOVNÝ ÚSTAV, VZDĚLÁVÁNÍ, ... autor mlčením




Fiktivní pracovní Archetypy Maminka, Babička, Milenka ... Babička, Maminka, Dcera ... Příspěvky, Kýče, Paskvily ...

Nechám si poradit gesty, náznaky, metaforami bez kontaktu ve stylu autisty, když budu připravený, vstřícný a otevřený přijetí informace ke zpracování porozumění .,.



čtvrtek 11. prosince 2014

Hodnota halucinace


vidina, přelud, blouznění

Halucinace je klamný vjem vzniklý bez reálného podnětu v bdělém stavu. Halucinující člověk ji považuje za realitu. Tímto se liší od pseudohalucinace, při níž si je člověk vědom, že je klamán. Pokud člověka nelze ani po odeznění halucinace přesvědčit, že šlo o klam, může z halucinace vzniknout blud.[1][2]
Od iluze se halucinace liší tím, že je vyvolána bez podnětu, zatímco u základem iluze je vždy podráždění smyslového receptoru, které je chybně interpretováno.
Blud se v základním vymezení od halucinace liší tím, že halucinace je poruchou vnímání, přičemž blud je poruchou myšlení.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Halucinace

Halucinace
Halucinace patří mezi nejzávažnější poruchy smyslového vnímání, klamné vjemy vznikají nezávisle na vnějším podnětu a člověk je o nich zcela přesvědčen. Mezi nejčastější patří halucinace sluchové – člověk slyší různé zvuky nebo slova, věty až monology, ty mohou mít charakter buď neutrální, arogantní nebo imperativní (přikazují dotyčnému, co má udělat). Dochází k nim často při schizofrenii. Zvláštní formou sluchových halucinací je i vyzrazování myšlenek – nemocný slyší hlas, který mu opakuje, co si myslí jakoby doslova četl jeho myšlenky. Dále se u některých chorob vyskytují halucinace zrakové (vidění bílých myšek nebo jiných malých zvířat, vidění osob, obrazců, apod.), čichové, chuťové, tzv. útrobní halucinace (tělové pocity mající často sexuální obsah), dotykové, pohybové (klamný pocit pohybu vlastního těla) a jiné. 


Bludy
Bludy jsou mylným přesvědčením vzniklým na psychotickém chorobném podkladě, nemocný jim pevně věří a řídí se podle nich. Bludy mohou být ještě podpořeny dalšími fenomény – iluzemi, klamy a výše probranými halucinacemi. Každá snaha okolí vyvrátit blud vede ke vzniku nového bludu. S takovými lidmi to tedy není vůbec jednoduché a vyžaduje to spolupráci s psychiatrem, v akutním stavu i umístění na psychiatrické oddělení. http://priznaky.vitalion.cz/halucinace-a-bludy/





Zrada je záměrné a druhou stranou nečekané porušení závazku, povinnosti, očekávání, slibu a podobně, zvlášť směřuje-li toto jednání proti někomu, komu je člověk povinován loajalitou. Člověk, který se dopustil zrady, je zrádce.
Zrada může být spáchána buďto z hlediska zákona (pak jde o zločin), nebo z hlediska morálky, pak jde v mezích patřičného morálního systému o nemorální jednání. Podstatou zrady je závažné zneužití udělené důvěry a napomáhání nepříteli či přejití k němu za situace, kdy ostatní členové skupiny mají plné právo zrádce považovat za loajálního člena.
Zradu lze obecně definovat na základě dvou principů: jednak na základě použitých prostředků (tj. předstírání přátelství, tajná spolupráce s nepřítelem), jednak jako nemorální (nezákonné) porušení „povinné“ loajality. Zejména druhý případ posuzovaný v morální rovině může být vysoce subjektivní záležitostí. http://cs.wikipedia.org/wiki/Zrada





Past (léčka, nástraha apod.) je obecné označení pro nějaké technické zařízení, které je určeno k odchytu nebo lovu živých organizmů (včetně lidí), a z něhož nelze uniknout buďto vůbec nebo jen krajně obtížně.

Pasti na zvířata se dodnes užívají například při lovu drobných kožešinových zvířat (v českém prostředí v myslivosti), v dávných dobách byla do pastí lovena i velká zvířata (např. v pravěku i mamuti)[zdroj?]. Pasti nastražené na člověka (nebo skupinu lidí) se užívají nejčastěji ve vojenství ve válkách a dalších ozbrojených konfliktech. http://cs.wikipedia.org/wiki/Past




Kniha Krysař je krátká novela Viktora Dyka, která nejprve vycházela pod názvem Pravdivý příběh (Lumír, ročník 40, 1911–1912). Pod dnes známějším názvem Krysař byla vydána poprvé v roce 1915 v edici Zlatokvět (doplněná a upravená). Podruhé vyšel Krysař v roce 1923, tentokrát již s četnějšími stylistickými úpravami. O další vydání se zasloužil Arne Novák a po něm také Antonín Grund.
Samotný námět Krysaře vychází ze saského, staroněmeckého motivu, který Dykovi posloužil jako volné schéma svého díla. Tato báj s reálným základem vypráví o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Existuje několik variant závěru. Buďto Krysař děti zavřel do jeskyně, z které již nikdy nevyšly, nebo je utopil v řece. Je i verze, podle níž Krysař děti vrátil, když mu radní zaplatili slíbenou odměnu.
Ona dávná předloha je opravdu pouhým rámcovým schématem, protože se od Dykova Krysaře v určitých bodech odlišuje. Zásadními odlišnými okamžiky je to, že v předloze odvádí krysař pouze děti, v Krysaři celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.


Krysař je název několika uměleckých děl: 



Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.