středa 31. prosince 2014
Vůně ženy
Nymfomanka
Hypersexualita je zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu, která se projevuje závislostí. Z lékařského hlediska se jedná o poruchu a podle mezinárodní klasifikace je označována kódem F52.7. Na rozdíl od jiných závislostí se však hypersexualita nedá vysvětlit biologicky. Jedná se o psychický problém. Člověk postižený hypersexualitou nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl.
Člověk trpící hypersexualitou je permanentně frustrován. Snaží se dosáhnout uspokojení, ale není to možné, i když dosahuje orgasmů. Díky tomu hledá nové partnery. K sexu využívá každou příležitost a přistupuje i na sexuální styk s neznámými lidmi. Při absenci sexu se projevují abstinenční příznaky. Tyto lze vypozorovat například zvýšenou nervozitou.
Termín hypersexualita zastřešuje známé termíny nymfomanii a satyriázu.
Nymfomanie se považuje za psychologickou poruchu charakterizovanou vysokým libidem a posedlostí po sexu u žen. U mužů byla tato posedlost pojmenována jako satyriáza. Názvy těchto poruch vycházejí z etymologie slov nymfa a satyr.
Sexuální chuť (libido) se mezi jednotlivými lidmi velmi liší. To, co jeden člověk považuje za normální, může jiný považovat za libido nízké či vysoké.
Vůně
Pro čichové vjemy existuje několik různých označení, která jsou zpravidla pozitivně nebo negativně zabarvená - rozlišují příjemné a nepříjemné pachy. Pro pachy spíše příjemné se užívají označení vůně nebo aroma (což však může označovat také vjem chuťový), pro spíše nepříjemné se používají výrazy zápach, puch, smrad.
Slovo pach se navíc pojí se specifickou vůní jednotlivých živočichů, slovo vůně označuje pach rostlin či spíše rostlinných květů.
Jednotné neutrální označení bez citového zabarvení se v češtině nevyskytuje, například výraz odér má spíše charkater ambivalentní (může označovat silnou příjemnou vůni, ale často se užívá v ironickém významu pro nepříjemný zápach). http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFn%C4%9B
úterý 30. prosince 2014
Kostra
Každý má svou vlastní kostru , svaly, orgány, oběhové systémy, smysly a kůži okamžitě po ruce od které se může odrazit a opírat v jednom díle sám za sebe, respektive, která mu je oporou v imunitě a dalších částech těla v pohybu pokroku v jeho profesi zodpovědnosti ... teď hned a tady, okamžitě ...
fragmenty
pondělí 29. prosince 2014
Předehra / Svádění
Souhlas musí být dán opakovaně před každým léčením. Při předávání energie na dálku, po předchozím ošetření – lze dát souhlas na všechna opakovaná předávání energie, neboť by bylo složité, tento souhlas dát před každým předáním. Což většinou není potřeba neboť uzdravení se týká i budoucnosti.
Pokud léčený energii, byť podvědomě, odmítá, může ji svým způsobem blokovat. Toto neovlivním. Prakticky bych jednala proti vůli léčeného. Takovou situaci rozpoznám a musím léčby zanechat. http://reiki-leceni.cz/
Bohyně,
Kvočna a Vděčná žena - 3 cesty k ženskosti
Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/3-cesty-k-zenskosti-bohyne-kvocna-a-vdecna-zena.htm#ixzz3NIoE16Mp
ICT a ITU
Mezinárodní telekomunikační unie (ITU – International Telecommunication Union, UIT - Union internationale des télécommunications) je specializovaná agentura OSN zabývající se problematikou informačních a komunikačních technologií.
Informační a komunikační technologie, zkráceně ICT (z anglického Information and Communication Technologies) 
Šikana
Šikana (z francouzského chicane) označuje fyzické i psychické omezování či týrání slabšího jedince v kolektivu. Dochází k ní ve všech skupinách věkových i sociálních. Setkat se s ní můžeme v jakémkoliv typu škol a školských zařízeních, v armádě, sportovním klubu, ve vězení, ale i v rodině (zaměřena na neoblíbené dítě) či v zaměstnání (podle toho, zda je původcem kolega či nadřízený, mluvíme o mobbingu nebo bossingu).
Varianty šikany jsou velmi různé, stejně jako metody, kterými je prováděna. Zpravidla má agresor nad obětí fyzickou či početní převahu. Následky šikany si do dalšího života odnášejí všichni zúčastnění, největší dopad má ale pochopitelně na oběť.
Někdy bývá jako „šikana“ označováno také byrokratické obtěžování a omezování. Slovo šikana má původ ve francouzském „chicane“, což znamená „zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci zbytečně vyžadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd.“[1]
V tomto významu se slovo šikana uplatňuje právě v souvislosti se zneužíváním moci a obtěžováním v byrokratických systémech. Šikanovat tak mohou např. státní úředníci nebo policisté.[2]
Dnes je však častěji používáno jako synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině, je označením pro opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace.
V přeneseném smyslu se pak slovo používá pro označení jakéhokoliv omezování slabších subjektů silnějšími. V dopravní terminologii se jako šikana označuje zakřivení vozovky obrubníkovými výběžky, které nutí řidiče zpomalit a tak slouží ke zklidňování dopravy. http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ikana
neděle 28. prosince 2014
Kykyna
Vlezeš si kam chceš bez pozvání, ba co víc důstojného přijetí a ani nemáš zdání, že jsi sledováním ... tady je možná jen vlastní zkušenost přenosu ... Bdělost, Pozornost, Vědomí, Svědomí ... v jakékoliv profesi, činnosti, akci či organizaci, instituci, rodiny muže s ženou v dítěti. Nikdo se ti neubrání celostní.Autor
Příspěvky, kýče, paskvily ...
Voayerismus
Voyerismus patří mezi sexuální úchylky. Vzrušení je dosahováno sledováním intimního počínání nic netušících anonymních objektů (svlékajících se žen, souložících párů, koukáním pod sukně, do výstřihů). Voyeur je tedy člověk, který rád šmíruje. 
Deviací se tato úchylka stává tehdy, kdy je preferovanou aktivitou k dosahování vzrušení, tedy když je upřednostňována i před normálním způsobem uspokojení a před partnerskými sexuálními aktivitami. http://cs.wikipedia.org/wiki/Voyeurismus
Parafilie (označované též jako sexuální deviace, aberace, odchylky či úchylky) je psychiatrické a sexuologické označení pro ty varianty konstitučních vlastností sexuality, které jsou v příslušné kultuře (zemi a době) považovány (obecně nebo rozhodujícími institucemi) za poruchu osobnosti (její motivační složky) nebo jejichž některé specifické projevy jsou považovány za poruchu chování nebo za neobvyklé (nenormální). Osoba s parafilií, je-li třeba ji takto nazývat, se označuje jako parafilik.
Některé parafilie jsou charakterizovány specifickým nasměrováním erotického zájmu (jde o svého druhu sexuální orientace) na určitý typ osob, věcí nebo situací apod. Tyto parafilie se projevují zejména v citové rovině (tedy v negenitálních, takzvaných úvodních fázích erotické interakce), ale většinou jsou zachytitelné i specificky silnější genitální reakce na takové podněty.
Jiné parafilie se vyznačují specifickou dynamikou sexuálně motivačního systému, například přeskakováním nebo naopak zvýšenou intenzitou některých fází erotické interakce, například přeskakováním fáze něžnosti a dvoření (patologická sexuální agresivita) nebo naopak zbytnění některých složek interakce (frotérství, sadomasochismus, exhibicionismus).
Většina parafiliků se se svými erotickými touhami, fantaziemi či praktikami vyrovná bez porušení zákona, a to buď v ústraní, ve fantazii nebo s odpovídajícími partnery.
Podle klasifikace MKN-10 i DSM-IV se považuje jakákoliv parafilie za poruchu pouze tehdy, pokud způsobuje svému nositeli distres a osobní či sociální problémy – tedy egosyntonní parafilik bez psychických a sociálních problémů nesplňuje kritéria parafilie jako poruchy;[1] DSM k tomuto pojetí přešla od IV. vydání, tedy od roku 1994.[2][3] Ray Blanchard navrhuje odlišit parafilie (které samy o sobě nenaplňují znaky psychiatrické poruchy) od parafilní poruchy, a konsensus na tomto rozlišení prohlásila i pracovní podskupina přípravy DSM-5 pro parafilie, vedená Blanchardem.[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Parafilie
Diplomová práce se zabývá psychózami a neurozami ve třech filmech Alfreda Hichcocka. Psychózy, neurozy, Oidipovský komplex, represe, nekrofilie, voayerismus, hysterie, schizofrenie, mnohačetná porucha osobnosti, análně-kompulsivní chování.
sobota 27. prosince 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)